Vitamin D, chřipka a koronavirus

Všichni známe klasické přísloví „Kam nechodí slunce tam chodí lékař“ a tento článek objasní důvod. Klasické chápání chřipky jako přenosné nemoci způsobené virem je nejspíše nesprávné, nižší odolnost vůči viru (i koronaviru) je jen projev (většinou sezónního) nedostatku vitaminu D. Za zmínku stojí, že i jiné virové a bakteriální nemoci, jsou výrazně zhoršeny nedostatkem vitaminu D.

200

Lukáš Neterda

14:22 04.05.2020

Chřipka je způsobena oslabením nespecifické imunity v důsledku nedostatku vitaminu D. Protože jeho nejvštší podíl se tvoří pod kžží při vystavení slunečním paprskům, sezónní nedostatečnost slunečního svitu způsobí nedostatek vitaminu D a to umožňuje propuknutí chřipky. Jak se ukazuje, situace s koronavirem je zcela analogická, konec konců jde také o imunitu a respirační onemocnění. řešení (obou nemocí) je tedy relativně jednoduché a levné, jde jen o politickou vůli ho realizovat.

Velká část článku zjednodušenš popularizuje níže zmíněné publikace, fakta jsou čerpána z těchto zdrojů, kde jsou dostupné detaily https://virologyj.biomedcentral.com/articles/10.1186/1743-422X-5-29 a https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2870528/

Je chřipka vůbec infekční nemoc?

Následujících sedm otázek ohledně faktů o nemoci, nám ve skutečnosti ukazuje, že skutečnou přííinou chřipky asi nebude vysoce nakažlivý virus. Ten pochopitelně existuje, ale příčínná souvislost mezi virem a šířením nemoci je patrně poněkud jiná.

  1. Proč je chřipka jak vysoce sezónní tak všudypřítomná, a kde je virus mezi jednotlivými epidemiemi?
  2. Pro? jsou epidemie tak explozivní?
  3. Pro? končí tak náhle?
  4. Co vysvětluje současné epidemie v zemích na podobných rovnoběžkách?
  5. Pro? je tak nejasný sériový interval?
  6. Pro? se v historii šířila epidemie stejně rychle jako nyní, přestože byl menší a pomalejší pohyb lidí?
  7. Pro? není možné spolehlivě vyvolat nemoc ani naočkováním viru u lidí bez protilátek?

Tato fakta představují nepřekonatelný problém pro teorii chřipky jako nemoci způsobené infekcí vysoce nakažlivým virem.

Jak ovlivňuje vitamin D imunitu?

Vitamin D má klíčovou roli při tvorbě antimikrobiálních peptidů (AMP). Tyto AMP jsou produkovány bílými krvinkami a buňkami epitelu sliznice dýchacího ústrojí. Účinkují rychle a široko-spektrálně proti různým druhům virů, bakterií a hub. Co je džležité, jedná se o složky nespecifické imunity, tj. takové imunity, která je automatická, okamžitá a pro její lepší imunitní odpověď není potřebné předchozí prodělání nemoci.

Pokud se vir tedy dostane na sliznici dýchacího ústrojí, musí nejprve přejít přes barieru sekretu na buňkách epitelu. Sekret obsahuje AMP a pokud je jejich produkce dostatečná (dostatek vitaminu D) vir neprojde, rozleptá se jeho obal nebo se zničí jeho receptory. Sekret je první linie obrany.

Pokud náhodou přejde tuto první linii a napadne buňky epitelu, tak je vyprovokována produkce specifických AMP jako beta-defensin 2 a cathelicidin. Pro produkci těchto AMP je opět potřeba vitamin D. Tedy jak první, tak druhá linie obrany závislí na dostatku vitaminu D.

Zatím byla v akci nespecifická imunita, která je okamžitá a vždy stejná. Zahubí počínající infekci hned v zárodku. Pokud se to náhodou nepovede, tak až teprve potom dojde k mobilizaci specifické imunity. K tomu dochází prostřednictvím signalizace cytokinů. Vysoká úroveň vitaminu D , ale nejenže aktivuje nespecifickou imunitu, jak jsme si už popsali, ale navíc dočasně potlačuje produkci cytokinů. Tak vlastně říká specifické imunitě, že je zatím vše pod kontrolou a nemusí se bouřit , což by mohlo udělat více škody než užitku. Pokud je ale málo vitaminu D a mizerná reakce nespecifické imunity, nezbývá než rychle zmobilizovat specifickou imunitu.

Je nedostatek vitaminu D skutečná příčina nebo jen průvodní jev?

Nabízí se otázka, jestli je nedostatek vitaminu D skutečnou příčinou respiratorních onemocnění v zimě, nebo je to jen náhodná shoda, případně příznak hlubší příčiny. Jako další možná příčina byly uváděny klimatické podmínky zimy (lepší přežití viru) a fakt, že se lidé v zimě více zdržují vevnitř. Byly ale provedené experimenty, kdy se dobrovolníci snažili nakazit (různými chřipkami včetně Španělské) a to jak v zimě tak v létě. Výsledek byl ten, že kdo chřipku neměl, měl minimální šanci jí chyt, jak v zimě tak v létě. Existuje tedy skupina lidí, kteří chřipku sice neprodělali, ale jsou imunní. Je to díky dostatku vitaminu D? Tento experiment dokázal, že na míůe těsnosti kontaktu a seskupení lidí nezáleží . Další experiment spočíval v přímém naočkování živého viru chřipky do krve, tak se obešla jedna úroveň obrany a vůbec se dala viru šance. Navíc se zcela eliminoval vliv klimatu . V létě nemoc propukla po naočkování u polovičního množství dobrovolníků. Vždy ale nemoc propukla u méně než 50 % dobrovolníků bez protilátek. Tedy i ostatní složky imunity jsou v létě v lepší kondici , nejen první linie sekretu s AMP na epitelu, která byla obejita. Závěr - v létě jsou lidé ke chřipce odolnější, klima v zimě nemusí hrát roli. Na konci zimy (chřipková sezóna) je v našich zeměpisných šířkách také minimální hladina vitaminu D.

Přímý důkaz příčiny chřipky jako nedostatku vitaminu D pochází ze studie, kde se nemocným chřipkou podávaly různé dávky vitaminu D v různých ročních obdobích.

Jak to dopadlo? V létě, kdy měli lidé i tak dostatečnou úroveň vitaminu D, nebyly rozdíly, naopak v zimě skupina s doplňkem vitaminu D měla „letní“ tedy dramaticky lepší výsledky. Navíc skupina s velkou dávkou vitaminu byla prakticky bez nemoci (jeden náhodný případ).

Jak vysvětluje teorie vitaminu D úvodní otázky

1. Pro? je chřipka jak vysoce sezónní tak všudypřítomná, a kde je virus mezi jednotlivými epidemiemi?

Virus přežívá v populaci v bezpříznakových přenašečích. Těch je nejspíše dost, ale kolik přesn? se neví. Pokud mají v pořádku nespecifickou imunitu (vitamin D), nejsou subjektivně nemocní. Pak nastane vlivem menšího slunečního záření populační pokles hladiny vitaminu D, nespecifická imunita těchto lidí dovolí chřipce propuknout jak u nich, tak se roznese na ostatní lidi, kteří mají stejný problém s hladinou vitaminu D. Nesezonní vlny vypukají v tropech nebo uzavřených komunitách bez slunce jako jsou věznice a léčebny dlouhodobě nemocných.

2. Pro? jsou epidemie tak explozivní?

Způsobuje to slune?ním svitem synchronizovaný nedostatek vitaminu D v populaci. Ten vede na zhruba současnou nedostatečnost nespecifické imunity. Současné propuknutí nemoci se jeví jako epidemie. Navíc specifická imunita většinou není připravena na zmutovaný kmen viru.

3. Pro? končí tak náhle?

Rychle se vyčerpá množina potencionálních hostitel?, kteří mají jak sníženou nespecifickou imunitu, tak nemají zatím vybudovanou specifickou imunitu (proděláním nemoci).

4. Co vysvětluje současné epidemie v zemích na podobných rovnoběžkách?

Příčinou je podobná úroveň vitaminu D, v závislosti na slunečním svitu. Jakmile poklesne pod kritickou mez, což se děje zhruba ve stejnou dobu, propukne "epidemie".

5. Pro? je tak nejasný sériový interval?

Sériový interval je doba mezi příznaky prvního nakaženého a dalšího, který se od něj nakazil. Užívá se k mapování šíření infekce, kdo od koho se nakazil. Nákaza se začne šířit ze subpopulace bezpříznakových Protože se neví kdo to je, a ani se neví, jak moc ovlivňuje pokles hladiny vitaminu D příznaky, nejde stanovit ani sériový interval.

6. Pro? se v historii šířila epidemie stejně rychle jako nyní, přestože byl menší a pomalejší pohyb lidí?

Virus je v populaci široce zakořeněn a nemoc propukne pokud poklesne hladina vitaminu D. To se děje ve stejném období a to pak vytváří dojem, že chřipka se šíří

7. Pro? není možné spolehlivě vyvolat nemoc ani naočkováním viru u lidí bez protilátek?

Pokud by platilo, že chřipka je vysoce nakažlivá, mělo by platit, že po naočkování virem naprostá většina onemocní. Tedy individuální rozdíly v kvalitě nespecifické imunity dokážou u mnohých lidí nemoc zastavit.

Proč ostatní experimenty vycházejí ne tak příznivě příznivě pro vitamin D

Nejčastější chyba je, že se používají nízké dávky, které nemají dostatečný vliv na kvalitu imunity. Za hlavní benefit vitaminu se považuje prevence kostních deformací, kterou zaručuje nižší hladina vitaminu. Pozitivní vliv na nespecifickou imunitu, který není očekáván, ale vyžaduje vyšší dávky. Také asi panuje jistá skepse, protože například u vitaminu A se prokázala toxicita u vysokých dávek. Nic podobného nebylo u vitaminu D pozorováno. Navíc pokud zvedneme pomocí doplňků (potravinami to půjde těžko) hladinu v zimě na „letní“ úroveň o žádné toxicitě nemůže být řeč, zatímco je oprávněné očekávat „letní“ benefity , Pro takové zvýšení hladiny vitaminu v krvi, ale potřebujeme onu vyšší dávky vitaminu, než je potřeba „jen“ pro zdravé kosti.

Další problém představuje fakt, že ještě nedávno doporučovali „experti“ vyhýbat se slunci kvůli riziku rakoviny kůže. Experti se neradi pletou, takže se kormidlo otáčí pomalu.

V neposlední řadě na studiích vitaminu D nemůže nikdo vydělat, naopak existuje riziko destrukce obrovských finančních toků farma firem.

Vitamin D a koronavirus

Téma koronavirus je poměrně mladé, nicméně již jsou výsledky ve spojitosti s vitaminem D jsou očekávané a kopírují situaci s chřipkou.

https://vitamindwiki.com/COVID-19+ Coronavirus+can+most+likely+be+fought+by+Vitamin+D#COVID-19_and_Vitamin_D

Některé zkušenosti ukazují až desetinásobně méně závažných případů u lidí s vysokou hladinou vitaminu D. Nehledě na eliminaci rizika přenosu. Pravděpodobně ani letní vymizení "choroby" není výsledek vládních opatření, ale příčina bude stejná jako u chřipky.

Další souvislosti a praktické poznatky okolo vitaminu D naleznete v dalším ?lánku. Dávkování, efekty na nemoci, měření, opalování UV záření a jiné praktické tipy.

Související články

Další články
  • Vitamin D, chřipka a koronavirus

    Všichni známe klasické přísloví „Kam nechodí slunce tam chodí lékař“ a tento článek objasní důvod. Klasické chápání chřipky jako přenosné nemoci způsobené virem je nejspíše nesprávné, nižší odolnost vůči viru (i koronaviru) je jen projev (většinou sezónního) nedostatku vitaminu D. Za zmínku stojí, že i jiné virové a bakteriální nemoci, jsou výrazně zhoršeny nedostatkem vitaminu D.

    Chřipka je způsobena oslabením nespecifické imunity v důsledku nedostatku vitaminu D. Protože jeho nejvštší podíl se tvoří pod kžží při vystavení slunečním paprskům, sezónní nedostatečnost slunečního svitu způsobí nedostatek vitaminu D a to umožňuje propuknutí chřipky. Jak se ukazuje, situace s koronavirem je zcela analogická, konec konců jde také o imunitu a respirační onemocnění. řešení (obou nemocí) je tedy relativně jednoduché a levné, jde jen o politickou vůli ho realizovat.

    Velká část článku zjednodušenš popularizuje níže zmíněné publikace, fakta jsou čerpána z těchto zdrojů, kde jsou dostupné detaily https://virologyj.biomedcentral.com/articles/10.1186/1743-422X-5-29 a https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2870528/

    Je chřipka vůbec infekční nemoc?

    Následujících sedm otázek ohledně faktů o nemoci, nám ve skutečnosti ukazuje, že skutečnou přííinou chřipky asi nebude vysoce nakažlivý virus. Ten pochopitelně existuje, ale příčínná souvislost mezi virem a šířením nemoci je patrně poněkud jiná.

    1. Proč je chřipka jak vysoce sezónní tak všudypřítomná, a kde je virus mezi jednotlivými epidemiemi?
    2. Pro? jsou epidemie tak explozivní?
    3. Pro? končí tak náhle?
    4. Co vysvětluje současné epidemie v zemích na podobných rovnoběžkách?
    5. Pro? je tak nejasný sériový interval?
    6. Pro? se v historii šířila epidemie stejně rychle jako nyní, přestože byl menší a pomalejší pohyb lidí?
    7. Pro? není možné spolehlivě vyvolat nemoc ani naočkováním viru u lidí bez protilátek?

    Tato fakta představují nepřekonatelný problém pro teorii chřipky jako nemoci způsobené infekcí vysoce nakažlivým virem.

    Jak ovlivňuje vitamin D imunitu?

    Vitamin D má klíčovou roli při tvorbě antimikrobiálních peptidů (AMP). Tyto AMP jsou produkovány bílými krvinkami a buňkami epitelu sliznice dýchacího ústrojí. Účinkují rychle a široko-spektrálně proti různým druhům virů, bakterií a hub. Co je džležité, jedná se o složky nespecifické imunity, tj. takové imunity, která je automatická, okamžitá a pro její lepší imunitní odpověď není potřebné předchozí prodělání nemoci.

    Pokud se vir tedy dostane na sliznici dýchacího ústrojí, musí nejprve přejít přes barieru sekretu na buňkách epitelu. Sekret obsahuje AMP a pokud je jejich produkce dostatečná (dostatek vitaminu D) vir neprojde, rozleptá se jeho obal nebo se zničí jeho receptory. Sekret je první linie obrany.

    Pokud náhodou přejde tuto první linii a napadne buňky epitelu, tak je vyprovokována produkce specifických AMP jako beta-defensin 2 a cathelicidin. Pro produkci těchto AMP je opět potřeba vitamin D. Tedy jak první, tak druhá linie obrany závislí na dostatku vitaminu D.

    Zatím byla v akci nespecifická imunita, která je okamžitá a vždy stejná. Zahubí počínající infekci hned v zárodku. Pokud se to náhodou nepovede, tak až teprve potom dojde k mobilizaci specifické imunity. K tomu dochází prostřednictvím signalizace cytokinů. Vysoká úroveň vitaminu D , ale nejenže aktivuje nespecifickou imunitu, jak jsme si už popsali, ale navíc dočasně potlačuje produkci cytokinů. Tak vlastně říká specifické imunitě, že je zatím vše pod kontrolou a nemusí se bouřit , což by mohlo udělat více škody než užitku. Pokud je ale málo vitaminu D a mizerná reakce nespecifické imunity, nezbývá než rychle zmobilizovat specifickou imunitu.

    Je nedostatek vitaminu D skutečná příčina nebo jen průvodní jev?

    Nabízí se otázka, jestli je nedostatek vitaminu D skutečnou příčinou respiratorních onemocnění v zimě, nebo je to jen náhodná shoda, případně příznak hlubší příčiny. Jako další možná příčina byly uváděny klimatické podmínky zimy (lepší přežití viru) a fakt, že se lidé v zimě více zdržují vevnitř. Byly ale provedené experimenty, kdy se dobrovolníci snažili nakazit (různými chřipkami včetně Španělské) a to jak v zimě tak v létě. Výsledek byl ten, že kdo chřipku neměl, měl minimální šanci jí chyt, jak v zimě tak v létě. Existuje tedy skupina lidí, kteří chřipku sice neprodělali, ale jsou imunní. Je to díky dostatku vitaminu D? Tento experiment dokázal, že na míůe těsnosti kontaktu a seskupení lidí nezáleží . Další experiment spočíval v přímém naočkování živého viru chřipky do krve, tak se obešla jedna úroveň obrany a vůbec se dala viru šance. Navíc se zcela eliminoval vliv klimatu . V létě nemoc propukla po naočkování u polovičního množství dobrovolníků. Vždy ale nemoc propukla u méně než 50 % dobrovolníků bez protilátek. Tedy i ostatní složky imunity jsou v létě v lepší kondici , nejen první linie sekretu s AMP na epitelu, která byla obejita. Závěr - v létě jsou lidé ke chřipce odolnější, klima v zimě nemusí hrát roli. Na konci zimy (chřipková sezóna) je v našich zeměpisných šířkách také minimální hladina vitaminu D.

    Přímý důkaz příčiny chřipky jako nedostatku vitaminu D pochází ze studie, kde se nemocným chřipkou podávaly různé dávky vitaminu D v různých ročních obdobích.

    Jak to dopadlo? V létě, kdy měli lidé i tak dostatečnou úroveň vitaminu D, nebyly rozdíly, naopak v zimě skupina s doplňkem vitaminu D měla „letní“ tedy dramaticky lepší výsledky. Navíc skupina s velkou dávkou vitaminu byla prakticky bez nemoci (jeden náhodný případ).

    Jak vysvětluje teorie vitaminu D úvodní otázky

    1. Pro? je chřipka jak vysoce sezónní tak všudypřítomná, a kde je virus mezi jednotlivými epidemiemi?

    Virus přežívá v populaci v bezpříznakových přenašečích. Těch je nejspíše dost, ale kolik přesn? se neví. Pokud mají v pořádku nespecifickou imunitu (vitamin D), nejsou subjektivně nemocní. Pak nastane vlivem menšího slunečního záření populační pokles hladiny vitaminu D, nespecifická imunita těchto lidí dovolí chřipce propuknout jak u nich, tak se roznese na ostatní lidi, kteří mají stejný problém s hladinou vitaminu D. Nesezonní vlny vypukají v tropech nebo uzavřených komunitách bez slunce jako jsou věznice a léčebny dlouhodobě nemocných.

    2. Pro? jsou epidemie tak explozivní?

    Způsobuje to slune?ním svitem synchronizovaný nedostatek vitaminu D v populaci. Ten vede na zhruba současnou nedostatečnost nespecifické imunity. Současné propuknutí nemoci se jeví jako epidemie. Navíc specifická imunita většinou není připravena na zmutovaný kmen viru.

    3. Pro? končí tak náhle?

    Rychle se vyčerpá množina potencionálních hostitel?, kteří mají jak sníženou nespecifickou imunitu, tak nemají zatím vybudovanou specifickou imunitu (proděláním nemoci).

    4. Co vysvětluje současné epidemie v zemích na podobných rovnoběžkách?

    Příčinou je podobná úroveň vitaminu D, v závislosti na slunečním svitu. Jakmile poklesne pod kritickou mez, což se děje zhruba ve stejnou dobu, propukne "epidemie".

    5. Pro? je tak nejasný sériový interval?

    Sériový interval je doba mezi příznaky prvního nakaženého a dalšího, který se od něj nakazil. Užívá se k mapování šíření infekce, kdo od koho se nakazil. Nákaza se začne šířit ze subpopulace bezpříznakových Protože se neví kdo to je, a ani se neví, jak moc ovlivňuje pokles hladiny vitaminu D příznaky, nejde stanovit ani sériový interval.

    6. Pro? se v historii šířila epidemie stejně rychle jako nyní, přestože byl menší a pomalejší pohyb lidí?

    Virus je v populaci široce zakořeněn a nemoc propukne pokud poklesne hladina vitaminu D. To se děje ve stejném období a to pak vytváří dojem, že chřipka se šíří

    7. Pro? není možné spolehlivě vyvolat nemoc ani naočkováním viru u lidí bez protilátek?

    Pokud by platilo, že chřipka je vysoce nakažlivá, mělo by platit, že po naočkování virem naprostá většina onemocní. Tedy individuální rozdíly v kvalitě nespecifické imunity dokážou u mnohých lidí nemoc zastavit.

    Proč ostatní experimenty vycházejí ne tak příznivě příznivě pro vitamin D

    Nejčastější chyba je, že se používají nízké dávky, které nemají dostatečný vliv na kvalitu imunity. Za hlavní benefit vitaminu se považuje prevence kostních deformací, kterou zaručuje nižší hladina vitaminu. Pozitivní vliv na nespecifickou imunitu, který není očekáván, ale vyžaduje vyšší dávky. Také asi panuje jistá skepse, protože například u vitaminu A se prokázala toxicita u vysokých dávek. Nic podobného nebylo u vitaminu D pozorováno. Navíc pokud zvedneme pomocí doplňků (potravinami to půjde těžko) hladinu v zimě na „letní“ úroveň o žádné toxicitě nemůže být řeč, zatímco je oprávněné očekávat „letní“ benefity , Pro takové zvýšení hladiny vitaminu v krvi, ale potřebujeme onu vyšší dávky vitaminu, než je potřeba „jen“ pro zdravé kosti.

    Další problém představuje fakt, že ještě nedávno doporučovali „experti“ vyhýbat se slunci kvůli riziku rakoviny kůže. Experti se neradi pletou, takže se kormidlo otáčí pomalu.

    V neposlední řadě na studiích vitaminu D nemůže nikdo vydělat, naopak existuje riziko destrukce obrovských finančních toků farma firem.

    Vitamin D a koronavirus

    Téma koronavirus je poměrně mladé, nicméně již jsou výsledky ve spojitosti s vitaminem D jsou očekávané a kopírují situaci s chřipkou.

    https://vitamindwiki.com/COVID-19+ Coronavirus+can+most+likely+be+fought+by+Vitamin+D#COVID-19_and_Vitamin_D

    Některé zkušenosti ukazují až desetinásobně méně závažných případů u lidí s vysokou hladinou vitaminu D. Nehledě na eliminaci rizika přenosu. Pravděpodobně ani letní vymizení "choroby" není výsledek vládních opatření, ale příčina bude stejná jako u chřipky.

    Další souvislosti a praktické poznatky okolo vitaminu D naleznete v dalším ?lánku. Dávkování, efekty na nemoci, měření, opalování UV záření a jiné praktické tipy.

    200
    Expert

    Lukáš Neterda

    14:22 04.05.2020
  • Horméza, hormetický efekt, co tě nezabije to tě posílí

    Jak jsme si už popsali v článku o stárnutí, rozhodující je pro tělo signalizace nikoliv přímý efekt akcí. V článku o stárnutí jsme zmínili případ cvičení, kalorické restrikce a chladu. Celá řada impulsů, které jsou v přílišné dávce negativní, fungují v malé jako důležitý pozitivní signál, Společný název pro tento efekt je hormetický efekt, horméza.

    \n

    Horméza neboli hormetický efekt, je termín pro dlouhodobě příznivou\n reakci organizmu na jinak stresový impuls. Výskyt jevu závisí na\n druhu, dávce a\n frekvenci vystavení stresového impulsu.\n Pozitivní efekt je založen na tom, že tělo dostane\n signál, a adaptuje se na novou situaci,\n superkompenzuje. Překročení optimální dávky, jak intenzitou, tak\n frekvencí (to pokud se nestačil organizmus regenerovat) má naopak\n negativní následky. Aplikace velmi závisí na dávce,\n frekvenci a individuální kondici\n adresáta. Některé příklady a obecný mechanizmus bývají kontroverzní z\n mnoha příčin.

    \n

    Konkrétní případy hormetického efektu, tzv. noxy

    \n

    Uvádíme zdaleka neúplný výčet podnětů,, kde byl pozorován nebo\n dokázán hormetický efekt:

    \n

    \n Cvičení,\n tepelný šok, chlad, UV\n záření (slunce opalování), krátkodobý půst,\n jedy, fytotoxiny/fytoalexiny (ovoce\n a zelenina), krátkodobý nedostatek kyslíku hypoxie,\n radiace (radioaktivní ionizující záření),\n psychologický stres (krátkodobý), dětské\n nemoci, akupunktura (zde budou i jiné\n významné efekty), homeopatika (zde také budou i jiné\n významné efekty), prach\n a další...

    \n

    Termín noxy

    \n

    Všem těmto podnětům, které mohou být ve vyšší dávce škodlivé a\n vysílají tělu impulsy se se v patologické terminologii nazývají\n noxy. Tak je budeme pro názornost nazývat i v dalším textu.

    \n

    Znázornění funkce graf dvoufázového efektu

    \n

    \n \"Hormetický

    \n

    Graf znázorňuje, průběh reakce na impuls. Na\n horizontální ose je intenzita\n impulsu na vertikální je míra\n přínosu pro organizmus. Čárkované křivky jsou očekávaný\n posun reakce na opakované impulsy po\n adaptaci. Znázorňují pozitivní posun v odolnosti na specifický nox\n vyvolaný adaptací. Propad křivky do negativního pásma\n znázorňuje překročení přínosné dávky a celkový\n negativní dopad impulsu. Vrchol křivky je v místě\n největšího přínosu hormetického efektu. Stoupající\n část křivky je oblast, kde je zatím míra impulsu nedostatečná.\n Klesající část od vrcholu až do nuly je oblast, kde\n je impuls přílišný, ale hormetický efekt se stále\n ještě projevuje.

    \n

    Historická znalost efektu

    \n

    Hormetický efekt byl znám již minimálně ve starověku\n (ačkoliv slovní pojmenování má moderní původ), alespoň jako reakce na\n některé stresové noxy. Například se vědělo o blahodárném účinku\n studených koupelí na zdraví. V moderní době bylo pozorováno, že pokud\n se použije málo desinfekce, která ve vyšší\n dávce bakterie zabíjí, bakterie\n prosperují více než bez kontaktu s desinfekcí.\n Stejný jev byl pozorován u lidí a víceméně u všech živočichů na\n širokou škálu noxů. Další zlomový okamžik nastal, když se zjistilo, že\n tyto adaptace se v nějaké míře dědičně\n předávají, tak se mohou získané změny kumulovat a zesilovat.\n Důsledky těchto nedávných zjištění jsou průlomové a\n nejsou vůbec zapracovány do současného\n pohledu na zdraví.

    \n

    Proč hormetický efekt nepasuje do používaných modelů. první\n kontroverze

    \n

    Modely používané v medicíně pro posuzování efektů látek počítají\n pouze s jejich přímým\n působením, nikoliv s jejich\n signalizační rolí. Proto je tak problematické zařadit\n hormetický efekt. V medicíně se používají dva modely pro reakce na\n vystavení organizmu stresovým noxům. Jeden pro karcinogeny a mutageny\n LNT (linear\n non treshold) lineární bez rozhraní, kde se počítá s tím, že\n negativní efekt se projevuje při jakkoliv nízké dávce a roste lineárně\n se zvyšující se dávkou. Model zde předpokládá, že zdravotně\n optimální je nevystavovat se\n karcinogenům a mutagenům pokud možno\n vůbec a zdravotní újma je přímo úměrná\n intenzitě noxu. Druhý model Je model s\n rozhraním, který se používá u podnětů, kde se je dokázáno\n negativní zdravotní působení dávky od určité výše. Stanoví se tedy\n hranice pod kterou se předpokládá, že se tělo s daným noxem vyrovná\n bez negativních následků. Model, který by odpovídal hormetickému\n působení, tj. určitá dávka noxu organizmu\n pomáhá a od určité úrovně je nox\n rostoucí mírou škodlivý, se oficiálně\n nepoužívá. Přitom tento způsob působení je u řady\n noxů prokázán a u jiných se předpokládá. Oba užívané modely\n nepočítají s možností adaptace organizmu při\n opakovaném vystavení noxu, nepočítají s tím, že malá dávka noxu má\n signalizační úlohu a tělo se adaptuje\n (superkompenzuje). Čistě formálně toxikologie ani na hormetický efekt\n přijít nemůže, protože pokud je nějaká látka pokládána za rizikovou,\n zjišťuje se pouze minimální škodlivé množství, takže\n případné ještě menší prospěšné množství se zjistit\n ani nemůže. Pokud se něco prohlásí za karcinogen\n nebo mutagen, ihned se použije LNT model. Látek na testování je\n obrovská záplava testy na škodlivost se časově\n nestíhají.

    \n

    Signalizační efekt a přímé působením, druhá a hlavní kontroverze

    \n

    Řada noxů má kromě přímého efektu i\n signalizační roli. Na základě toho tělo spustí\n kaskádu reakcí, které by jinak neproběhly a jejich výsledkem je\n pozitivní změna. Například přímé následky cvičení moc\n přínosné nejsou, jsou to svalová mikrotraumata,\n vyčerpání, obrovsky zvýšená tvorba volných radikálů z metabolizmu a\n jiné. To vše ale vyšle signál a tělo je schopné nejen\n škody odstranit, ale dokonce celkově zlepšit\n parametry organizmu. Proč to neudělá i bez těchto impulsů? Důvod je\n energetická náročnost. Jak jsme si už vysvětlili\n omezená energie je limitující faktor života.

    \n

    Co to konkrétně znamená signalizace? Reakce těla a buněk se dají\n popsat jako obrovsky propletená síť metabolických\n drah, které dynamicky reagují na různé podněty. Vše navíc\n probíhá s různými časovými posuny a působí to dost nepřehledně.\n Nedokážeme izolovat jednotlivé vlivy. Dají se zde\n vysledovat základní pravidla. Existují určité hlavní\n spouštěče, které kontrolují celou kaskádu\n ostatních. Takže stačí aktivovat pouze tyto hlavní spouštěče\n a nastane žádoucí efekt. Zde je pochopitelně problém, protože snahou\n současné medicíny je opakovatelnost a znalost\n mechanizmu akce. To se lépe pozná u těch nízkoúrovňových\n impulsů. Ty co kontrolují celou kaskádu se projevují různě a špatně se\n o nich cokoliv jednoznačně prokazuje. Přesto hraje\n signalizace natolik klíčovou orli v\n životě člověka, že je dokonce zodpovědná za tak fatální proměny, jako\n zlepšení tělesné kondice po sportu, nebo na druhé straně stárnutí\n a smrt. Hormetický efekt cílí na vrchol signalizační kaskády a\n pokud není dávka noxu přílišná, kaskáda metabolických drah automaticky\n adaptuje tělo optimálním způsobem.

    \n

    Energetická úspora a neoDarwinismus

    \n

    Podle neoDarwinismu by měl být organismus odpočátku co možná\n nejoptimálněji vystavěn na základě genů. Viditelná realita je\n pochopitelně taková, že exprese genů je závislá na signálech a po\n celou historii evoluce představoval energetický nedostatek\n hlavní ohrožení, tak se vyvinuly základní charakteristiky\n jako stárnutí\n a smrt. Adaptace jsou energeticky náročné, proto k nim dochází,\n jen pokud jsou nutné, pokud tělo dostává patřičnou signalizaci..Vaše\n tělo preferuje prosperitu a množení bez\n vyvinutých svalů a intenzivního\n přemýšlení. Pokud to ale nejde jinak, dodáte tedy impulsy a\n energii, uvedené adaptace se rozvinou.

    \n

    Jak jde signalizaci oklamat a získat adaptace bez námahy?

    \n

    Jestliže na signalizaci tolik záleží, jde jí oklamat\n a donutit pracovat pro nás? Co to přesně znamená\n oklamat, ona pro nás snad nepracuje?\n Pracuje i nepracuje, je nastavena na prostředí, ve kterém je\n nouze o energii a\n živiny a při jejich dostupnosti je dobré se\n množit, tloustnout,\n zestárnout a zemřít,\n neplýtvat energii na svaly a\n myšlení. Pokud se nám něco z toho nelíbí, je třeba\n signalizaci oklamávat. To je podstatou hormetického efektu. Současné\n prostředí se totiž rapidně změnilo a energeticky vydatné\n potraviny nejsou vzácné. To v historii evoluce nikdy\n neexistovalo. Hormetický efekt vyvolává i konzumace neškodných\n rostlinných substancí, takže i ovoce a\n zelenina tak trochu signalizaci\n oklamává, děj se nazývá xenohorméza. Zajímavá je také otázka,\n jestli je možné oklamat signalizaci v takových případech jako je\n cvičení nebo kalorická restrikce. Je\n možné mít benefity cvičení a kalorické restrikce,\n bez toho abychom cvičili nebo\n drželi hladovku? Nejspíše ano, a\n na podobných postupech se pracuje. Takovým látkám se říká CR mimicker\n (imitace kalorické restrikce), nebo exercise mimicker (imitace\n cvičení). Co se týče konečných efektů, které chceme dosáhnout,\n například prodloužení života, tak toho bylo na signalizačním principu\n dosaženo u chobotnic, odstraněním\n kusu nervové soustavy. To jen dokazuje potenciál takových\n intervencí.

    \n

    Opakovaná dávka noxu, fixace adaptací

    \n

    \n

    \n

    \n Jednorázový impuls je sice signál, ale nemá\n dostatečný odstup od běžného šumu. Nastane\n sice hormetický efekt, ale omezený, protože vaše tělo\n nemůže na základě jednoho případu předpokládat, že toto bude nová\n norma na kterou je dobré investovat do adaptací. Až\n opakované impulsy dále fixují\n adaptace, vytvářejí trvalejší mechanizmy adaptace a posouvají\n odolnost vůči noxu (viz. graf). U dávek noxů je tedy stejně důležité\n jak množství tak odstup mezi\n jednotlivými dávkami, protože to je čas, kdy dochází jak k adaptaci\n tak na druhé straně k postupnému „zapomínání“ impulsu a mizení\n adaptací. Načasování dávek noxů je tedy\n stejně důležité jako jejich\n intenzita. Přílišná frekvence může organizmus\n vyčerpat a neposkytne dostatečný čas na\n regeneraci a adaptaci, tím jde\n odolnost naopak dolu a postupně převládají negativní následky. Nízká\n intenzita neposkytne tělu dostatečně jasný signál na adaptaci.\n Genetická adaptace naznačuje poslední objevy ohledně předávání\n získaných adaptací Lamarckistickým\n mechanizmem dědičnosti.

    \n

    Cross horméza

    \n

    Schopnost jednoho noxu hormeticky zvyšovat odolnost organismu\n nejen na vlastní nox, ale i na\n jiné stresující noxy. Například vystavení buněk\n peroxidu vodíku hormeticky zvyšuje odolnost proti\n alkoholu, nanesení extraktu z\n brokolice (sulforafan) zvyšuje odolnost kůže proti působení\n UV paprsků (opalování), stejně jako\n lykopén (rajčata), fyzické cvičení\n zvyšuje i mentální výkonnost… Tento jev není příliš\n překvapující, protože na buněčné úrovni tyto reakce sdílí velkou část\n metabolických drah. Pro překonání se používá stejný aparát. Velkou a\n prakticky zajímavou otázkou je jaké noxy jsou\n nejméně škodlivé a nejvíce\n přínosné. Zřejmě budou nejvíce přínosné stresové ty, kterým\n bývali lidé vystaveni často v minulosti a více\n poškozující a méně přínosné budou nové druhy.

    \n

    Další důvod proč funguje v takovém rozsahu cross horméze spočívá ve\n faktu, že mitochondrie, které jsou elektrárny buněk\n mají zároveň obrannou\n funkci proti patogenům. Takže řada adaptací, které\n posílí mitochondrie zároveň posílí\n imunitu.

    \n

    Xenohorméza

    \n

    Hormetický efekt se neomezuje pouze na jeden\n organizmus, v přírodě ostatně samostatně odděleně organizmy\n nežijí, jsou vždy součástí složitých ekosystémů. Xenohorméza je\n hormetická reakce na stres který zažije jeden organizmus projevující\n se u jiného organizmu, který ho zpravidla zkonzumuje.\n Pod pojem Xenohormézy jde zařadit většinu pozitivních efektů konzumace\n ovoce a zeleniny, zejména takové,\n která v konečné fázi růstu zažila UV stres, sucho, nekomfortní teplotu\n a jiné. Tomuto efektu lze připsat podíl na vyšší kvalitě a hodnotě\n bio potravin oproti konvenčním potravinám, které\n jsou z důvodů výnosů pěstovány důsledně\n optimalizovanými postupy a nezažívají tedy takové stresy. To\n jde i po sklizni dohnat a potraviny tak jednat vylepšit, ale i\n prodloužit jejich životnost. Například je ve vývoji lednice s UV\n osvětlením, které bude kopírovat střídání dne a noci Na mnoho příkladů\n xenohormézy se můžeme dívat jako na šikovné\n oklamání signalizace těla. Dalším příkladem xenohormézy studie\n o působení polyfenolů\n v extra\n virgin olivovém oleji. Zde je k vidění dobrý celkový\n přehled xenohormetického působení fytochemikálii, mechanizmu\n působení se budeme věnovat v jiném článku.

    \n

    Exosomy a mikrovesikul, na pomezí hormezy

    \n

    Kromě chemických látek, obsahuje rostlinná strava rovněž\n signalizační molekuly, které používaly rostliny pro\n vlastní regulační signalizaci. Ty jsou biochemicky výrazně složitější\n než, polyfenoly\n nebo jiné fytoalexiny. Jedná se o kousky RNA v obalu\n z buněčné membrány. Vedou se debaty o tom, jestli jsou tyto molekuly\n schopny přejít do krve konzumenta. Některé výzkumy naznačují,\n že jsou schopné, jiné, že nejsou. Toto téma je zajímavé jednak\n proto, že by značně zkomplikovalo pojem xenohorméza, především by se\n ale jednalo o faktickou likvidaci pokusů o GMO\n plodiny. Znamenalo by to totiž potvrzení domněnky, že\n rostlinná strava se chová jako lék\n a GMO plodiny je nutná procedura schvalování léků. Exosomy a\n mikrovesikuly jsou přitom řádově složitější než\n léky, které byly doposud uváděny na trh. Hrozila by\n přítomnost modifikovaných exosomů a mikrovesikul s nepředvídatelným\n účinkem. Možná i proto studie vyvracející\n přítomnost rostlinných exosomů a mikrovesikul v krvi živočichů\n financovala firma Monsanto. Patrně usilovně\n doufají, že to již nebude předmětem výzkumů. Je to nejnovější objev a\n budou se objevovat nová fakta.

    \n

    Závěr

    \n
      \n
    • Hormetický efekt je souhrnný název pro podobné jevy zlepšující\n tělesnou výkonnost, odolnost a zdraví.
    • \n
    • Bez výzev v podobě noxů organizmus výrazně trpí, tělo optimalizuje\n na minimální spotřebu energie nikoli na maximální fitness.
    • \n
    • Je pravděpodobné, že získané adaptace mají vliv na dědičnost\n (Lamarckistická dědičnost). To je zásadní zjištění, které zdravotní\n doporučení nezohledňují.
    • \n
    • Tělo je řízeno signalizací a jsou v rané fázi komerční dostupnosti\n a testování látky, které imitují cvičení a kalorickou restrikci.
    200
    Expert

    Lukáš Neterda

    16:05 02.07.2018
  • Jak chápat základy biologie a medicíny pro hodnocení kvality

    Pro hodnocení kvality je ur?itý model biomedicínského sebepoznání nutný, nebo? kvalita je vztažena k osob? konzumenta. Zde vám p?inášíme obecnou teorii biologie a medicíny, která se krystalizuje z nejnov?jších výzkum?, ale paradoxn? i prastarých pozorování. Cílem je vytvo?it ucelený výklad, který by dával smysl, p?im??en? vystihuje realitu a pomáhá vysv?tlit biologické jevy a jejich p?í?inné souvislosti a praktické d?sledky. Korektní chápání evoluce je pro orientaci v biologie a zdraví nepostradatelné. Tento fakt vystihuje citát „Nic v biologii/medicin? nedává smysl, pouze ve sv?tle evoluce“.

    Opravdu málo objev? má pro b?žný život lidí takový význam, jako série objev? mající po?átky okolo p?elomu tisíciletí a p?elomové studia a záv?ry se objevují od roku 2013 až doposud. Konven?ní u?ebnicové p?edstavy stav?ly biologii spíše na neoDarwinismu, nyní se ale velmi rychle za?alo ukazovat, že pravda je blíže (ve smyslu, co je hlavní motor evoluce) NeoLamarckismu. Zdá se, že definitivn? padlo centrální dogma molekulární biologie. Padla prakticky dv? dogmata. Za prvé p?edstava, že organizmy nemohou samostatn? cílen? m?nit DNA (ta padla jist?) a za druhé teze, že p?ípadné mutace a zm?ny se nep?enášejí na zárode?né bu?ky gamety (Weismannova bariéra). To neznamená, že darwinistický mechanizmus evoluce není p?ítomen, ale patrn? není jediný a z?ejm? zdaleka ne dominantní.

    Jak probíhá Evoluce?

    Konven?ní p?edstava

    NeoDarwinizmus, evoluce motory evoluce jsou p?írodní výb?r, genetické variace a Mendelovská d?di?nost, gencentrický (DNA) pohled na organizmus a evoluci.

    Nová realita

    Více zohled?uje NeoLamarckismus. Evoluce je výrazn? rychlejší a zm?ny nejsou náhodné. Hlavním cílem zm?n není DNA, ale její interpreta?ní mechanizmus Epigenetika, který reaguje na stresové podm?ty. Samotné zm?ny v DNA jsou rovn?ž nenáhodné a jsou ovlivn?ny podobou Epigenetického aparátu.

    O d?kazech podrobn?ji v sekci Pro? by m?l v evoluci fungovat Lamarckismus.

    D?sledek

    Je možné vlastní aktivitou (pasivitou) d?di?n? ovlivnit podobu budoucí generace více, než by odpovídalo konven?nímu pojetí. Vlastní aktivita ovliv?uje fungování gen? i vlastního t?la. Tou jde zm?nit vlastní Epigenetický aparát, který ur?uje jak budou reáln? geny fungovat.

    Odkud se berou vlastnosti organizmu?

    Konven?ní p?edstava

    Jsou pevn? ur?eny v DNA, ta se za života p?i nepatologické situaci nem?ní.

    Nová realita

    Geny v DNA organizmus neur?ují jednozna?n?, navíc nejsou ani v pr?b?hu života stálé, spíše je to pouze abeceda možností. D?ležitá je kombinace s epigenetickým aparátem, který se stará o interpretaci a je také subjektem d?di?nosti. Organizmus má tak velkou flexibilitu v p?izp?sobení se okolí.

    D?sledek

    Životním stylem lze ovlivnit nejen interpretaci vlastních gen?, ale p?edevším genetickou podobu dalších generací. I minimální posuny mají p?es generace obrovský efekt.

    Nakolik jde ovlivnit d?di?nost (epi)genetických vlastností?

    Konven?ní p?edstava

    Nelze proces je z našeho pohledu náhodný, vyšší moc. Existuje koncept tzv. Weismannova bariéra, podle kterého jsou vlivy získané organizmem za jeho života nep?enosné na zárode?né bu?ky.

    Nová realita

    Experimenty na zví?atech d?di?nost získaných vlastností prokazují a pozorování lidské populace to potvrzuje. Není d?vod aby to bylo jinak. Nap?íklad zm?ny v t?lesné výšce (za posledních n?kolik set let r?st) a bohužel i hmotnosti lidí nejdou vysv?tlit pouze pomocí Neodarwinismu a individuálního životního stylu.

    D?sledek

    Dalekosáhlé praktické následky. Zatímco míra d?di?nosti získaných adaptací je p?edm?tem debat a pokus?, díky kumulativním efekt?m dalších generací je jasné, že tento proces m?že evoluci výrazn? zrychlit, nebo je dokonce jejím hlavním motorem. Cílené zm?ny jsou efektivn?jší než náhodné pokusy. Pokud chcete skute?n? ud?lat n?co d?ležitého pro vaše potomky, je to p?edevším váš životní styl p?ed jejich narozením a po?etím.

    Co je všechno v DNA?

    Konven?ní p?edstava

    Kódovací sekvence pro bílkoviny a jakási junk DNA, která nemá vliv.

    Nová realita

    Kódovací sekvence pro bílkoviny a navíc cosi jako archiv minulých evolu?ních ?ešení všech p?edk?. Ne kompletní a dokonalý, ne vždy funk?ní ale p?ipraven k oprášení a p?ípadnému použití.

    D?sledek

    ?ist? genové manipulace nemohou být dlouhodob? úsp?šné, protože organizmy nebudou disponovat adapta?ními schopnostmi, které k nim vedly, zakódovanými ve junkDNA a epigenetickém materiálu. Postrádají tedy adapta?ní schopnosti normálních organizm?. To m?že být ob?as zám?r, prodávat jednoú?elové plodiny na jednu sklize?.

    Pro? jsou naopak syntetické izolované vitaminy a minerály tak málo ú?inné?

    Konven?ní p?edstava

    Není jednotný oficiální postoj, bu? se tento fakt ignoruje, nebo se od?vodní tím, že se nejedná o licencovaná a testovaná lé?iva a tedy proto nemohou lé?it. Správn? se p?itom poukáže na fakt, že problém v?tšinou nev?zí v nedostatku vitamin?.

    Nová realita

    Pokud existuje skute?ný deficit vitamín?, dojde ke zlepšení, v?tšinou ale deficit vitamin? není a zlepšení stavu se nedostaví. U zvýšeného p?íjmu n?kterých vitamín? se naopak projevují n?které nežádoucí efekty, které ve studiích na v?tším vzorku ú?astník? vyvažují pozitivní p?ínosy, vykazované lidmi s korigovaným nedostatkem vitamin?.

    D?sledek

    Syntetické vitamíny jsou p?i vyvážené strav? patrn? zcela neú?inné, ?asto vysoce pozitivní p?ínos konzumace ovoce a zeleniny nem?že být p?ipsán jen jejich obsahu. V p?ípad? špatné stravy nejspíše také nepomohou, protože nejsou schopny dodat zdravotní p?ínosy konzumace ovoce a zeleniny.

    Tento fakt je ale ?asto zneužíván k nespravedlivým útok?m na všechny dopl?ky stravy. N?které dopl?ky stravy mohou být prokazateln? velmi ú?inné, nap?íklad rostlinné extrakty. A to i bez obsahu vitamin?.

    Jaká je role stresu a škodlivin ve vývoji organizmu?

    Konven?ní p?edstava

    Používají se dva modely pro škodliviny. Bu? se p?edpokládá škodlivost v závislosti na množství (kracinogeny a mutageny) LNT model, nebo existuje bezpe?ná hranice pod kterou si s nimi t?lo poradí a jsou jenom nebezpe?né nad touto hranicí (ostatní škodliviny). Limit škodlivosti se n?jak dynamicky individuáln? nevyvíjí. To jsou oficiální modely se kterými se pracuje, i když se léta ví, že neodpovídají realit?.

    Nová realita

    Naprostá v?tšina stresových impuls? v jisté malé dávce prospívá, protože stimuluje adapta?ní reakce organizmu, které ho posilují. Z d?vodu energetické úspory by jinak tyto adaptace neexistovaly a organizmus by nem?l vybudovány takové obranné mechanizmy. Tato dvoufázová reakce se nazývá hormetický efekt. Limity škodlivosti se mohou individuáln? dost dynamicky posouvat v závislosti na stupni adaptace.

    Stresový podm?t – snaha o rovnováhu (homeostázu) – zvýšení odolnosti

    Tedy celý vývoj složit?jších organizm? je pouze reakce na stresové a neoptimální podmínky pro jednoduché organizmy.

    D?sledek

    Reakce na v?tšinu stresových podm?t? probíhá dvoufázov?, v malé dávce dojde k žádoucí stimulaci a až ve vyšších dávkách se projevuje škodlivost. Více v samostatném ?lánku o hormetickém efektu. Bez stresujících podm?t? by se z ?lov?ka stal postupn? pouhý shluk množících se bun?k. Stalo by se tak rychleji, než p?edpovídá neoDarwinizmus. Naopak p?ekro?ení adapta?ních schopností by m?lo za následek jiné patologie vývoje. P?im??ené stresové podm?ty jsou nezbytné pro zdravý vývoj, nesmí být ale extrémní a musí být mezi nimi ?as na regeneraci a adaptaci.

    Pro? je tedy velká dávka stresu a škodlivin pro ?lov?ka špatná, když menší m?že prosp?t?

    Konven?ní p?edstava

    Je to špatn? proto, že dojde k vy?erpání adapta?ních schopností organizmu a dalším poškozením.

    Nová realita

    Je to špatn? proto, že sice jednak dojde k vy?erpání adapta?ních schopností organizmu, dalším poškozením, ale p?edevším dostane organizmus impuls, že je n?co zásadn? špatn?. Natolik zásadn?, že k p?ežití b?žná adaptace nebude sta?it a musí se za?ít radikáln? experimentovat. ?ím extrémn?jší nebo trvalejší impuls je, tím roste ochota organizmu riskovat, protože mu nic jiného nezbývá. To se realizuje nap?íklad tak, že dochází ke zvýšené aktivit? tzv. (retro)Transpozon?. To jsou poz?statky vir? v DNA, které slouží pohonu evoluce, ale jejich aktivita sebou nese riziko negativních mutací a nemocí nap?íklad rakovina. Na druhou stranu by patrn? bez nich byla evoluce zna?n? omezená.

    Nedostate?né podm?ty – snaha o energetickou úsporu – vymizení odolnosti

    P?ílišné podm?ty – vy?erpání možností adaptace – aktivace transpozon? (experimenty) – nové druhy nebo nemoci (rakovina)...

    D?sledek

    Stres, který náhle skokov? a výrazn? nebo chronicky bez regenerace organizmus vy?erpá je škodlivý. Malá opakující se dávka stresu s možností regenerace, která naopak umožní adaptaci, chrání práv? p?ed takovými neo?ekávanými negativními šoky. Toto zárove? vysv?tluje n?která bílá místa neoDarwinistické teorie evoluce. Nap?íklad pro? došlo u n?kterých druh? ihned po jejich objevení k obrovské diferenciaci, nap?íklad u kvetoucích rostlin, nebo invazivních druh?. Evoluce ?lov?ka stále probíhá a to výrazn? rychleji než by p?edpovídal neoDarwinizmus, nap?íklad zvyšování t?lesné výšky nešlo vysv?tlit zvýšenou natalitou vysokých lidí a selekcí vlastností. Pokud nebudeme poskytovat organizmu stimula?ní stresové impulsy vážn? ohrožujeme další generace, pokud se naopak budeme p?íliš vy?erpávat ohrožujeme je také a sebe k tomu.

    Pro? jsou prosp?šné ovoce a zelenina?

    Konven?ní p?edstava

    Obsahují vitamíny a minerály. P?ípadn? vlákninu. Na druhou stranu medicína oprávn?n? zd?raz?uje, že konzumace syntetických vitamin? nezlepšuje zdraví, p?esto se doporu?uje konzumace ovoce a zeleniny. Tím se vlastn? p?iznává, že moderní medicína neví pro? je konzumace ovoce a zeleniny i p?i dostatku vitamin? a minerál? p?ínosná, ale ví, že p?ínosná je. Ovoce je podle sou?asného mín?ní mén? p?ínosné než zelenina, protože obsahuje mén? vitamin? a více cukr?. Ideální je prý syrová zelenina a ovoce.

    Nová realita

    Obsahují r?zné skupiny látek pro obranu polyfenoly (fytoalexiny), které stimulují organizmus živo?ich?. Krom? toho bu?ky (i rostlinné) vytvá?ejí tzv. exosomy a mikrovesikuly, to jsou ?áste?ky pro mezi bun??nou komunikaci, regulaci a transport látek. Jsou to vlastn? stresové reakce rostliny, které pomáhají organizmu konzumenta tzv. Xenohorméza. To je kontroverzní téma s dalekosáhlými d?sledky (jídlo jako regulátor gen?), kterému se budeme v?novat v ?lánku a hormetickém efektu. Ovoce i zelenina mají podobné p?ínosy, polyfenol? je ?asto v ovoci více a exosomy a mikrovesikuly produkují ovocné bu?ky také. Ovoce a zelenina je forma dobrého stresu, který organizmus posiluje ovoce má navíc sladký bonus pro regeneraci.

    D?sledek

    Ovoce a zelenina jsou je strav? nenahraditelné, velmi závisí i na zp?sobu skladování a p?ípravy, které ovliv?ují chování stále ješt? živých rostlinných bun?k. Konkrétní výzkum a mechanizmy vlivu konzumace a p?ípravy jednotlivých rostlin bude patrn? téma pro v?dce na dlouhá desetiletí. Dobrým vodítkem na co se zam??it m?že být nap?íklad tradi?ní ?ínská medicína,Ayurveda. Zelenina z?ejm? není o tolik p?ínosn?jší než ovoce, které obsahuje i tak dostatek vitamin?. Negativní efekt úprav jako je va?ení, ozá?ení UV, sušení na obsah vitamín? je patrn? vysoce p?evážen pozitivy p?ír?stku stresových rostlinných látek ve výsledném pokrmu. ?asto se vyplatí jíst ovoce s zejména zeleninu v upravené podob? (tepeln? nebo jinak).


    Logická východiska nové sjednocené biologické teorie.

    Krom? fakt a výsledk? je se p?edcházející úvahy opírají o logické konstrukce, které poznatky propojují a dávají jim interpreta?ní a aplika?ní smysl.

    Energetická úspora

    Snaha organizmu o energetickou úspornost. A maximální rozmnožení.

    Dostupnost potravy a živin je hlavním limitujícím faktorem p?ežití a množení organizm?. Proto je obecná snaha s energií nakládat úsporn?. To se prakticky projevuje v tom, že pokud je živin dostatek p?i sou?asné absenci stresových podm?t?, stresové adaptace se zmenšují, energie sm??uje do množení. Adaptace totiž spo?ívají v energetický náro?ných procesech, jako je tvorba obranných enzym?, budování svalové hmoty, nebo v krajním p?ípad? budování obrovského mozku, který je energeticky nesmírn? náro?ný. Pokud jde prosperovat a množit se bez t?chto drahých adaptací, zmenšují se, aby se energie mohla využít efektivn?ji, tedy na rozmnožování. Organizmy, které v?nují v?tšinu dostupné energie na rozmnožování jsou viry. Adapta?nímu a evolu?nímu procesu, kdy je naopak energie sm??ována od rozmnožování k adapta?ním schopnostem se ?íká odklán?ní energie od rozmnožovací dráhy.

    Šetrnost a archivování metabolických cest

    Dalo by se ?íci, že tato zásada je pouze specifický p?ípad první zásady energetické úspornosti. Získané adaptace se bez používání zmenšují, ale úpln? nemizí, protože „se ví“, že by n?kdy mohly být pot?eba. Respektive nes?etn?krát se v pr?b?hu evoluce staré adaptace hodily. Organizmy se tady chovají podle toho. Tak se archivují adaptace v DNA (a epigenetických mechanizmech) ale nedochází k jejich projevu, na první pohled se jedná o „junk DNA“. Úspora se realizuje pokud jsou op?t n?kdy pot?eba. Pak jsou k dispozici. Stejn? tak by se mohlo ukázat, že se hodí i k ?ešení jiného problému. Pak dochází k úspo?e p?i hledání ?ešení.

    Pokud nastanou problémy, experimentuj - zvýšená úrove? (retro)transpozon? p?i stresu

    Genom ani epigenom není úpln? stálý. Pokud dojde aktivaci tzv. (retro)Transpozon?, což jsou poz?statky vir? v DNA. Aktivují se z d?vodu r?zných impuls?, patrn? i s cílem obnovit rovnováhu (homeostázu). V?tší aktivace m?že vést z k závažným onemocn?ním. Zevrubn? je problematika v?etn? nejnov?jších poznatk? shrnuta v této sérii ?lánk? díl 1 základy, díl 2 kopírky v našich genech a díl 3 transpozony a další mechanizmy.

    Vysoká aktivita (retro) transpozon? tedy ?asto p?edstavuje zoufalé riskantní pokusy o záchranu situace, stresem vy?erpaného organizmu.

    Pokud platí, že DNA se p?sobením retrotranspozon? cílen? m?ní v r?zných tkáních tak, aby více odpovídala vykonávané funkci, pro? by se nemohla m?nit v gametách, tak aby optimalizovala tu nejd?ležit?jší funkci, d?di?né p?edání vlastností dalším generacím? To by byl p?ímý d?kaz Lamarkistické d?di?nosti pomocí DNA, d?di?nost pomocí jiných mechanizm? byla prokázána (metyhlace DNA), ale spekuluje se o její stabilit? v dalších generacích.

    Samotná existence a ?innost (retro) Transpozon? vyvrací centrální dogma molekulární biologie. Stejn? tak ho vyvrací existence mechanizmu CRISPR u bakterií, která jde ješt? dál a zárove? potvrzuje Lamarckovskou d?di?nost u bakterií.

    Evoluce nebo evoluce2, evoluce3 ...

    Pokud by evoluce „testovala“ inovativní mutace p?ímo na živém organizmu, energie vynaložená na testy, by pro mnohé p?ípady byla nedostupn? velká. Nebyla by velká pravd?podobnost objevení životaschopné mutace do konce v?k? vesmíru. Což jsou hlavní argumenty proti evoluci jako takové. To se týká hlavn? p?ípad?, kdy je pro životaschopnost pot?eba celá spolupracující paleta gen?. Proto se objevila myšlenka, jestli náhodou není objektem evoluce spíše mechanizmus generování evolu?ních ?ešení? Matematicky tuto myšlenku rozpracovává tato publikace. Z programovacích jazyk? to známe jako analogii vyšší abstraktn?jší programovací jazyky, Java a JavaScript místo strojového kódu, nebo volání procedur, knihovních funkcí, komponentový model psaní program?. Genovým ekvivalentem komponent a procedur jsou HOX geny. Pokud je výhodné zam??it evoluci na továrnu na evoluce a genové kombinace generovat, nebylo by ješt? výhodn?jší posunout se ješt? u úrove? výše a evolucí generovat i továrny na továrny na genové variace? Asi ano. Je zajímavé , že zatímco LINE-1 transpozony se mohou kopírovat samy (kvasinky), zatímco Alu SINE (primáti) už ne a primáti mají aktivní Alu SINE, zatímco LINE-1 už skoro nepoužívají. P?esn? to by mohlo znamenat posun o úrove? evoluce.

    Typy transpozon?

    CRISPR bakterie
    LINE-1 kvasinky
    Alu SINE primáti
    SVA hominidé

    P?íroda vyvinula mechanizmy pro vlastní „genetické modifikace“ které jsou pohán?ny prost?edím a provád?ny cílené. To vyvolává ?adu otázek. Má smysl d?lat genové manipulace a lé?bu? Nejvíce Hi-tech pro um?lou editaci gen? je v sou?asnosti CRISPR. Nep?egeneruje to v dalších generacích ta továrna na evoluce? Je to dob?e nebo špatn?? Má v?bec genová manipulace a lé?ba smysl? Jde za p?vodce genových onemocn?ní ozna?it mutaci gen?, nebo mechanizmus co jí vygeneroval a podm?t, který to k tomu p?im?l? Jde d?lat genové manipulace nikoliv na genech jako takových, ale na t?chto generujících mechanizmech? Zvlášt? pokud o nich sou?asná v?da skoro pochybuje a jejich podstatu nezná. Další otázky budou rozvedeny jinde.

    Dynamická homeostáza a evoluce

    Homeostáza je medicínský název pro snahu organizmu o obnovení žádoucí rovnováhy. Ne nutn? p?vodního stavu (to by mohlo být energetický nep?ijatelné) p?ed n?jakou zm?nou, ale jisté nové p?ijatelné rovnováhy. Na tento proces je nahlíženo p?íliš staticky, omezen? a izolovan?. Staticky v tom smyslu, že se uvažuje pouze o jednorázovém obnovení rovnováhy po n?jakém stresu. Ale co opakované reakce na podobné stresy, nebo prom?ny reakce v ?ase? Nevedou k jiným stav?m? Nap?íklad opakované cvi?ení, vhodná frekvence vede k posunu kondice, zatímco p?ílišná k p?etrénování. Izolovan? a omezen? v tom smyslu, že se proces homeostázy omezuje pouze na jeden organizmus. Ale co efekt xenohormézy, kdy zkonzumované rostlinné látky vyvolávají adapta?ní reakce v t?le živo?ich?, ale p?vodn? tyto látky jsou reakce rostliny na stres, takže nap?íklad ?lov?k reaguje prost?ednictvím raj?at na UV stres který zažila raj?ata. Shodou okolností také posílením odolnosti v??i UV zá?ení. Nebo epigenetický p?enos vlastností na potomky je dokonce adapta?ní reakce na stres zd?d?ný z minulých generací. Díky takovému chápání, pak lze i proces evoluce nahlížet jako neustálé pokusy o obnovení homeostázy a vyvodit z toho záv?ry i v tom smyslu, že kontrola stresových podm?t? p?edstavuje p?irozený nástroj k ovlivn?ní vlastností dalších generací. Kontrola nikoliv eliminace, eliminace by vedla k rychlé degeneraci populace. I to bohužel m?žeme vid?t na mnoha lidech, kte?í existují v zákoutích sociálních systém?.

    Rozd?lení t?la na somatické a gamety, r?zné d?vody omezené délky života

    Úpln? prap?vodní d?vod pro cílen? omezenou délku života je energetický z dávných ?as? evoluce a bude rozebrán jindy.

    Zatímco p?edávání n?kterých (možná i drtivé v?tšiny) získaných vlastností na potomky by p?edstavovalo jejich kumulativní poškození, lehké popostr?ení vlastností, zejména souvisejících s dlouhodobým životním stylem, by výrazn? urychlilo adaptaci. To p?edstavuje dilema, co p?edat na gamety a co nikoliv.

    Celé lidské t?lo krom? pohlavních bun?k(gamet) se skládá ze somatických bun?k. Stresové adaptace šly tak daleko, že jejich výsledkem, je celé somatické t?lo ?lov?ka. T?lo slouží pouze jako obal na pohlavní bu?ky a délka života je omezená, protože ur?ité druhy adaptace nelze realizovat na postaveném t?le a je energeticky efektivn?jší postavit t?lo nové. P?esto se jistými zp?soby i do podoby nového t?la promítají adapta?ní zkušenosti p?edchozích generací. Tradi?n? je pojem zdraví omezen na somatické t?lo, ale daleko d?ležit?jší je zdraví gamet, které se v našem zdravotnictví ?eší minimáln?. Nap?íklad n?které intervence, které nemají pro somatické t?lo závažné následky, se mohou projevit velmi negativn? na gametách. Nap?íklad zne?išt?ní, nedostatek aktivity, metabolická nerovnováha, antikoncepce, kou?ení, steroidy a um?lé hormony... Také n?které intervence, které p?sobí blahodárn? na somatické t?lo, ale škodí gametám by se nem?ly provád?t. Zatímco gamety jsou svým zp?sobem nesmrtelné, somatické t?lo je spot?ební materiál.

    V organizmech je zakódována nejen jejich aktuální podoba, ale i adapta?ní potenciál

    Toto vyplývá z kombinací zásad energetické úspory a archivace metabolických cest, a principu pokud nastanou problémy experimentuj. Je to p?ímý d?sledek realizace evoluce. Díky procesu vzniku mají organizmy nejen svoji sou?asnou podobu, ale i mechanizmy jak obnovit rovnováhu pokud se setkají se stresem. Jejich um?lou optimalizací by se nic nezískalo, protože optimalizace probíhá neustále, samovoln?, vlivem prost?edí a selekce.

    Pro? by m?l v evoluci fungovat Lamarckismus

    Experimenty dokazující, Lamarckistickou d?di?nost

    Pro d?kaz p?ítomnosti Lamarckistického mechanizmu pot?ebujeme dokázat dv? tvrzení. Za prvé vlastnosti orgaznimu se za života mohou zm?nit, to je vícemén? dokázáno, m?nit se mohou dokonce i geny (transpozomy). A za druhé, tato informace se m?že p?enést na gamety a potomstvo. Nemusí se p?itom jednat pouze o genetickou d?di?nost roli m?že hrát i epigenetika. Pro to existuje celá ?ada indicií a d?kaz?.

    Pokusy na myších
    Pozorování na lidech
    • Vliv životního stylu otc? (kou?ení, radiace) a p?enos získaných mutací na d?ti a gamety Tedy na všechny následující generace.
    Indicie mechanizm? pro? by Lamarckismus fungovat m?l
    • CRISPR je Lamarckiské d?d?ní imunity u bakterií.
    • Existence Transpozom?a mRNA u lidí (vyšších organism?).
    Celá ?ada jiných indicií
    • ?ist? darwinistický model má tolik bílých míst, že dává dost prostoru dokonce i kreacionist?m.
    • Platí, jeho p?edpoklady jsou sice pravdivé, ale nevysv?tluje dostate?n? evoluci.
    • Schopnost se mírn? a vhodn? m?nit v závislosti na zm?nách prost?edí, dává natolik obrovskou evolu?ní výhodu, že pokud by to bylo jen trochu možné musela by existovat.
    • Pokud existuje u jednoduchých organism? (CRISPR) skoro nutn? musí existovat její obdoba u vyšších.
    • Není v zájmu druhu p?edávat všechny získané vlastnosti(pak by se kumulovala poškození), proto je jednoduché realizovat pokusy, kde je Lamarckistická d?di?nost vyvrácena (historický pokus s usekáváním ocásk? myším).
    • Mén? dramatické pokusy, jisté obdoby Lamarckismu potvrzují, u bakterií je to dokonce nesporné (CRISPR).

    Záv?r

    Už uvedené p?íklady jsou dosti významné v dalších ?láncích a hodnoceních budou koncepty ješt? mnohokrát a s velkým efektem použity a tento ?lánek odkazován. Výše popsané pom?že podrobn? rozebrat a zd?vodnit prodejní argumenty u celé ?ady produkt? v kategoriích potravin, kosmetiky, dopl?k? stravy, drogerie a a celé ?ady dalších. Toto p?edstavuje jakési orienta?ní kompaktní minimum. Není pochyb o tom, že se jedná o zásadní témata, která se týkají a budou týkat osobn? každého jednotlivce a jeho rodiny, což nazna?uje živost debaty o problematice CRISPR z posledních let.


    200
    Expert

    Lukáš Neterda

    22:58 25.05.2018